Dříve se říkalo, že co Čech, to muzikant. A není divu, koneckonců platilo, že prakticky každý uměl hrát alespoň na jeden hudební nástroj. Částečně to přežilo dodnes, v našich dětech. Nenajdete totiž prakticky ani jedno, které by nechtělo na nějaký nástroj hrát.

Na hraní na hudební nástroj samozřejmě není nic špatného. Je však třeba si uvědomit, že mezi dětmi je oblíbené proto, že tím vytváří nové a zajímavé zvuky. To, že jsou melodické, je jen bonus. Je tedy jasné, že jak porostou, pravděpodobně je to přestane bavit, pokud nebudou mít nějakou větší motivaci pokračovat. Jak je však k tomu přimět?

Prvním krokem je výběr vhodného nástroje. Dříve populární zobcové flétny byly tak oblíbené především pro svou nízkou cenu a snadnou dostupnost. Mezi dětmi se však s přílišným nadšením nesetkaly. A není divu, kolik známých hráčů na tento typ nástroje dokážete vyjmenovat?

Jinou možností je dětská harmonika https://www.chytraliska.cz/kategorie/hudebni-nastroje/detske-foukaci-a-tahaci-harmoniky-pro-deti/. Zde máme dva druhy. Méně populární klasickou tahací a mnohem oblíbenější foukací. Obliba druhého modelu je samozřejmě snadno vysvětlitelná, když vezmeme v úvahu, že je podstatně menší a je mnohem jednodušší na něj hrát – prostě do něj foukáte!

Ovšem profesionální učení hry na harmoniku, ať už kteréhokoliv typu, nikdy nebylo zvlášť populární a pravdou je, že není mnoho uměleckých škol, které by je nabízely. Děti totiž může bavit foukat do harmoniky, zvlášť když díky tomu mohou vyluzovat relativně čistou melodii, ale učit se jednotlivé noty příliš nebaví.

I to je celkově důvod, proč naprostá většina žáků uměleckých škol brzy skončí. Nemají zkrátka vytrvalost a případně ani motivaci pro to, aby vydrželi úvodní nudné hodiny a začátky, než budou schopni hrát složitější kousky.

Proto je dobré, než své dítě přihlásíte do umělecké školy, se zamyslet, zda skutečně má takovou zálibu v hudbě, že mu ji její studium neznechutí. Protože jinak se bude jednat pouze o zbytečnou ztrátu peněz. A to si můžeme ušetřit, ne?